Zápis třetí - 9. měsíc

Od druhého zápisu našeho života s třetirozenou Evelínou uplynulo už sedm měsíců. Jak moc jsem chtěla zdokumentovat každý měsíc, týden, den života naší maličké ... ale člověk míní a život mění. Se třemi dětmi je život krásný, ale všechno ubíhá tak nějak rychleji. Proto omluvte více než půlroční pauzu, během které Dorotka opustila bezpečné zdi mateřské školy a nastoupila do první třídy a oslavila své sedmé narozeniny. Druhorozená Tonička v létě sfoukla čtyři svíčky na svém narozeninovém dortu a postoupila v mateřské škole o třídu výš. S Evelínkou jsem první dva zářijové týdny strávila v nemocnici, bylo to náročné, hodně jsme se o ni báli, ale už je vše v pořádku a my se (stejně jako jistě i vy) těšíme na první společně prožité Vánoční svátky.

Abyste nepřišli o to nejdůležitější, shrnu nejvýraznější pokroky (zejména v oblasti komunikace), které Evelucha udělala během uběhlých měsíců, a teprve potom se vrátím k současnosti.

Evelína někdy kolem pátého měsíce svého života zjistila, že má na ruce palec. Cucání palce jí přinášelo větší uspokojení než cucání dudlíku, a proto dudlík palcem, k naší velké nelibosti, prakticky nahradila. Bylo to pro nás nové, protože ani jedna ze starších dcer tento zlozvyk neměla. Nevýhodou palce je, že ho má kojenec vždy po ruce, a proto je obtížné zlozvyk u dětí v pozdějším věku odbourat. Výhodou paradoxně je, že má dítě palec vždy po ruce, a tak si ho tam může strčit kdykoliv - zejména v noci. Evelína v noci krásně spí. Když potřebuje, dá si do pusy palec a nebudí nás kvůli vypadlému dudlíku. My se samozřejmě snažíme Evelínu opět (ve dne ) vrátit k dudlíku, což se nám teď poměrně daří. Je to dáno tím, že se motorika jejích rukou (jemná motorika) za těch několik dalších měsíců výrazně zlepšila, a ona používá ruce k mnoha novým činnostem, při kterých současně palec v puse mít nelze. V souvislosti se zavedením příkrmů jsme také palec nahradili kukuřičnými nebo rýžovými křupkami nebo kouskem ovoce, které si Evelucha může žužlat (zatím nemá zuby). Teď je skóre palec versus dudlík tak padesát na padesát. Doufám, že se to časem ještě zlepší ve prospěch dudlíku.

Když bylo Evelce šest měsíců, začali jsme jí nabízet obvyklé sociální hříčky, se kterými se jistě setkáváte dnes a denně i vy. Zejména hra "BERANY, BERANY, DUC" brzy slavila úspěch. Evelce ještě nebylo ani osm měsíců a už "ducala" sama. Stačilo říct "BERANY, BERANY" a Evelína sama ťukla čelem do čela protihráče. Tenhle moment pro nás byl velmi důležitý, protože bylo jasně poznat, že se Evelína něco naučila a je schopna to sama použít. V tuto chvíli jsme se rozhodli, že je na čase jí začít nabízet znaky znakování s miminky. Přidali jsme ještě obvyklé mávání PÁ PÁ, které během devátého měsíce Evelka začala znakovat na vyzvání ("Udělej PÁ PÁ").

Prvním znakem, který jsme Eveluše začali cíleně nabízet bylo SVĚTLO. Evelce trvalo asi čtyři týdny než znak sama použila směrem ke světlu na stropě. To bylo Evelíně devět měsíců. My jsme na její snahu o komunikaci samozřejmě pozitivně reagovali, jásali jsme a komentovali ("Ano, to je světlo, blik blik ..."). Evelka byla tak nadšená tím, že jí rozumíme, že začala vztahovat ruku ke světlu kdykoliv jsme nějaké míjeli. V tuto dobu začalo být trochu obtížné Evelku kojit, protože ve své poloze na mém klíně s očima obrácenýma ke mně měla skoro vždy v zorném poli nějaké rozsvícené světlo (v prosinci je holt tma velmi brzy), a během jednoho kojení byla schopná mnohokrát přestat pít, zaklonit se a s úsměvem od ucha k uchu mi ručkou sdělovat:"To je světlo! Mámo, vidíš ho také?"

V šesti měsících jsme začali Evelíně nabízet k obědu, později i k večeři a ke svačině příkrm. V té době měla palec v puse poměrně často, takže nás nijak nepřekvapilo, že si ho tam cpala i během jídla. Několikrát se nám stalo, že jsme Evelce nabízeli při jídle k pití vodu a ona láhev odstrčila. Bylo to jednozačné sdělení: NECHCI! Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že pokud jí nabídneme vodu ve chvíli, kdy si strčí palec do pusy, tak se s chutí napije. A tak to funguje dosud. Evelčino gesto jsme přejali a používáme ho jako znak PÍT.

Současně s jídlem nabízíme od šesti měsíců Evelce znaky: MLÉKO, JÍST, HOTOVO (když dojí). Znak PÍT jsme (jak jsem psala výše) my přejali od ní.

Na znak MLÉKO Evelka pozitivně reaguje od sedmého měsíce. Tetelí se, směje, celým tělem projevuje radost. Znak HOTOVO je zatím ve fázi, kdy ho Evelína registruje, ale nijak na něj nereaguje. Chce to ještě čas.

Znak HOTOVO používáme i v dalších odpovídajících situacích, kdy skončí nějaká činnost. Ať už je to koupání, přebalování, oblékání, mazání krémem nebo odsávání nosu. Pro děti je samozřejmě snazší naučit se znaky, které jsou spojené s nějakým konkrétním předmětem. Takže je nám jasné, že uběhne ještě mnoho týdnů, než HOTOVO použije Evelína sama. Tento znak ale považujeme za jeden z nejdůležitějších. Úzce souvisí s rituály běžného dne, které dítěti dodávají pocit jistoty a bezpečí a také s mimořádnými situacemi, např. u lékaře - pokud dítě získá tu zkušenost, že říkáte "Hotovo!", znakujete HOTOVO a daná aktivita skutečně skončí (krmení, koupání, hraní atd.), budete mít jistotu, že pokud použijete slovo a znak HOTOVO například v případě nějakého lékařského vyšetření nebo zákroku, dítě vám bude dobře rozumět a snadněji se uklidní.

Během devátého měsíce se Evelka začala plazit. S touto možností přesunu z místa na místo koketovala již dříve, avšak teprve v tomto věku ji dovedla k dokonalosti. Ještě před pár týdny se z místa na místo dostala "válením sudů" ve spíše nahodilém směru. Často skončila na úplně jiném místě než tam, kam se chtěla dostat. A přesun nebyl obvykle nijak rychlý. Můj muž tento způsob přesunu trefně připodobnil k pohybu hodinových ručiček. Když se na ně díváte, vlastně se nikam nehýbou. Když ale na nějakou dobu zrak odvrátíte a pak se na hodiny podíváte znovu, zjistíte, že už jsou ručičky někde úplně jinde. Stejné to bylo s Evelínou. Ležela na zemi, něco si kutila, nic nenasvědčovalo tomu, že bude někam cestovat. Za pár minut jste se podívali jejím směrem a byla na úplně jiném místě. Teď už má ale naše šikula svou schopnost lokomoce zcela pod kontrolou. Zrakem zaměří (nejčastěji nějaký drobek na koberci nebo pod stolem) a velmi rychle se k cíli doplazí. Novinka v přemisťování má velkou výhodu. Nemusíme Evelínu všude nosit, protože se tam jednoduše doplazí sama. Nevýhodou je právě to, že se všude doplazí sama. Takže v bezpečí není nic, co je na zemi nebo nízko nad podlahou. Ať už jsou to ještě nezametené drobky od oběda pod stolem, mokré boty v chodbě, elektrické zásuvky, anebo hračky starších sester v jejich pokoji. Zdokonalení schopnosti pohybu naší maličké s sebou nese i nezbytnou nutnost opatrně otvírat jakékoliv dveře v bytě, protože by za nimi mohla ležet a mohli bychom ji nechtěně zranit. Tím, že se Evelína plazí, je hodně při zemi, nenápadná, a není dne, kdy by nehrozilo, že ji někdo z nás přehlédne a šlápne na ni (což se ještě naštěstí nestalo). Přece jen jsme doma čtyři další chodící (z toho dvě většinu dne běhající) osoby.

V oblasti rozvoje řeči Evelína za těch několik měsíců také pokročila o notný kus kupředu. Pudové žvatlání nahradilo žvatlání napodobivé. Jako každé zdravé dítě jejího věku si začíná cíleně hrát s hlasivkami a se svaly mluvidel. Oblíbenou hrou Dorotky a Tonky s Evelínou je "překřikovaná". Tato na ušní bubínky náročná hra spočívá v tom, že Evelína zakřičí (kdybyste viděli ten šťastný výraz v její tváři když se někdo z nás toho křiku lekne) a holky na její "zavolání" odpoví také "zakřičením". Jednoduše řečeno zopakují Evelínin hlasový projev. Potom dají Evelíně dostatek času k tomu, aby opět zakřičela. Dorota nebo Tonka Evelčino zvolání opět zopakují, pak následuje zase Evelína a tak dále. Nepřipomíná vám to něco? Ano, je to určitá forma rozhovoru, který sice zatím neprobíhá artikulovanou řečí. Holky si mezi sebou skutečně předávají řadu zatím neartikulovaných výpovědí. A obě strany (všechny tři děti) se tím učí komunikaci, jedna druhou v komunikaci podporují a společně si užívají výsledek (rodič s rukama na uších odchází za zavřené dveře).

Během uplynulých měsíců tedy Evelína zdokonalila jak hrubou motoriku velkých svalů a svalových skupin, tak jemnou motoriku rukou a cíleně pracuje na zdokonalování jemné motoriky mluvidel. Kromě nabízení vhodných hraček a činností podporujeme rozvoj jemné motoriky naší třetirozené i tím, že jsme jí začali nabízet znaky znakování s miminky. Na znakování Evelka dobře reaguje a začíná první naučené znaky směrem k nám v komunikaci používat. Už teď se těším, co přinese další měsíc života naší třetí dcery. Doufám, že si za měsíc opět přečtete, co je u nás nového.

Sdílet na Facebooku