Znakování s miminky


Témata • Příběhy ze života

Zápis pátý – Tonce je 10 měsíců

Pátý zápis přidáváme trochu později. Nu, důvod, kvůli kterému to tak je, není nijak radostný. Nicméně dnes už jen žasneme nad tím, jak jsme to všechno zvládli. Se znakováním s miminky to sice přímo nesouvisí (i když jsme v nemocnici s Toničkou znakovali o sto šest a něco nového se i naučila), ale třeba to pro vás bude čtení zajímavé. Nikomu to nepřeji, ale pokud by vás třeba něco podobného potkalo, vězte, že zvládnout se to dá.

Budu stručná. Na květen letošního roku nebudeme vzpomínat rádi. Dorotka musela do nemocnice na infuze antibiotik. Strávily jsme tam spolu pět dní. Manžel mi dvakrát denně vozil Toničku na kojení. Kojení jsme úspěšně udržovaly. Nemocničním výtahem a posléze i chodbou, kterou mi manžel Tonku nosil, procházejí nemocné děti na pohotovost. V těch dnech plnily čekárnu děti se střevní virózou. Naše mimino virózu samozřejmě chytlo. Kvůli úpornému zvracení, průjmu, horečkám a následné dehydrataci musela být Tonka hospitalizována na infekčním oddělení téže nemocnice. V jeden den tedy byl manžel s Tonkou na infekčním, já s Dorotkou na interně. Ten pocit bezmoci (obě holky v nemocnici na různých odděleních v různých budovách) byl hrozný. Podařilo se nám přesvědčit doktory, aby Dorotu propustili do domácího léčení. Manžel s ní odjel domů a já jsem se na následujících pět dní přesunula na infekční za Toninou, která byla kvůli dehydrataci na infuzích. Rotavirus u ní laboratorně potvrdili. Po pěti dnech nás proustili domů. To bylo radostné shledání :))) Konečně všichni společně doma. Toninka pomalu začínala jíst a ejhle, Dorotka začala tři dny po našem návratu domů zvracet. Dvanáct hodin zvracela každých 30 minut (i když už neměla co), takže jsme zase jeli do nemocnice. Dorotě znovu hrozila hospitalizace, ale podařilo se nám dostat se domů a v průběhu nekolika dní virózu zvládnout. A aby toho nebylo dost, tak jsem si den po návštěvě pohotovosti s Dorotou zablokovala bederní páteř. Několik dní jsem nemohla ani zvednou Toničku z postýlky – natož ze země. Jakožto kojící matka tedy pilně cvičím (možnosti nacpávat se chemií jsou značně omezené), chodím na rehabilitace a pomalu začínám fungovat. Jak jsem psala výše, žasnu nad tím, že jsme to všechno zvládli (hroutila jsem se tajně : ))). Mám velkou radost, že jsme při Dorotině hospitalizaci a při následném týdenním odporu Tonky k pozření čehokoliv včetně mateřského mléka, udrželi kojení naší maličké. Doufám, že jsme si na nějaký čas choroby vybrali, a že nás čeká krásné léto bez jediného bacilu či úrazu.

Jak za ten měsíc Tonička pokročila ve vývoji? V lezení se jí opět podařilo zdokonalit. Sice jsem si nemyslela, že to je možné, ale je o poznání rychlejší než před několika týdny. Tonička se postaví s oporou o cokoliv. Začíná dělat první krůčky podél zdí, nábytku, našich těl i jiných předmětů vhodných k držení se. Její oblíbenou zábavou v posledních dnech je tato: s oporou se postaví, získá stabilitu a ... pustí se. Obvykle dvě – tři vteřiny vydrží sama stát, a potom s velkou radostí buchne na zadek. Také sebou Tonka s velkou radostí hází po gauči nebo po posteli – to potom s oblibou padá dopředu na břicho a obličej :)

Naše znakování nabralo v posledních několika týdnech spád. Tonička se dokáže mnohem déle soustředit – dovede udržet zrakový kontakt na poměrně dlouhou dobu. Je to samozřejmě jednak proto, že je zase o pár týdnů starší, a také proto, že spolu znakujeme. Znakování Tonku baví. Je velmi pozorná při prohlížení knížek. Všimla jsem si toho, že pokud si spolu prohlížíme knížku, začíná se ke mně očima obracet v očekávání komentáře k obrázku. Pokud podpořím slovo znakem, stává se, že se ho Tonina snaží zopakovat. Docela mě to překvapuje, čekala jsem, že se do této fáze dostane později.

Co už Tonička umí sama znakovat

  • UKAZUJE NA VĚCI (ukazovákem jedné ruky): Tonička začala aktivně ukazovat na věci, které ji zajímají, anebo do míst, na která chce odnést. To, že Tonku zajímá svět kolem ní, dostalo rázem jiný rozměr. Je skutečně viditelné, kolik věcí kolem jí zajímá. Například: po odpoledním spánku ji vezmu z postýlky, přinesu ji do obýváku, kde je starší sestra, Tonka na Dorotu ukáže a její pohled i gesto říkají: Tady je Dorotka. Ahoj velká ségro. To jsem ráda, že tě vidím.
  • ŠIKOVNÁ (tleská): Tonka začala před měsícem tleskat při říkance PACI PACI PACIČKY. Před dvěma týdny začala sama tleskat v případě, že má radost. Stejně tak se odmění potleskem, když se jí něco povede. Tento znak jsme jí začali nabízet před několika týdny sami a nyní ho aktivně používá Tonička sama. A to i v případě, že slyší, když chválíme například Dorotku.
  • TELEFON: Naše děti jsou obklopeny mnoha technickými vymoženostmi. Výrobci hraček toho v maximální možné míře využívají. Proto naše děti mají k dispozici takové vymoženosti jako je například telefon (bliká, mluví, lze ho otvírat a zavírat), i když ten dospělácký je samozřejmě mnohem zajímavější :) Jedním z prvním znaků, které Tonka skutečně často používala (a používá) je právě znak pro TELEFON. Naučit dítě tento znak je opravdu velmi snadné. Základním principem, kterým se děti učí, je nápodoba. Pokud má vaše dítě v ručkách telefon (zejména ten váš), jistě si ho přikládá k uchu nebo dle svých pohybových dovedností prostě někam k hlavě. Dělá to samozřejmě proto, že vás vidí dělat s telefonem to samé. Od této hry je jen krůček k tomu, abyste dítěti začali nabízet samotný znak. Pokud znak nabízet nebudete, pak vězte, že dítě si ho vytvoří zcela jistě samo právě tak, že bude přikládat dlaň k uchu.
  • JEŠTĚ: V minulém (čtvrtém) zápisu jsem v závěru psala s velkou radostí, že Tonka poprvé použila tento znak. Dnes neuplyne den, aby Tonička tento znak mnohokrát neukázala. Překvapuje mne, že se již nevztahuje pouze na jídlo, ale také na činnosti.
  • CHCI: Stejně jako ostatní děti začala Tonička používat znak JEŠTĚ ve významu CHCI. Je typické, že právě tento znak děti tímto způsobem používají. Vždyť také od nás stále slyší: Chceš ještě? Dáš si ještě? A pokud znak použijí, často dostanou to, o co si řekly. Je opravdu legrační sledovat naši maličkou, kterak se ukazováčkem blíží k vypínači DVD (vždy s čertíky v očích), aby přístroj zapnula (vždy se tak krásně modře rozzáří : )) Já Tonce říkám: „Ruce dolů Tonino, to je mámy a táty!“. Tonka se ke mně otočí a její ruka mnohokrát opakuje znak CHCI! A stejné je to i v jiných situacích, zejména v těch, kdy na sebe Tonička upoutává pozornost nějakou „neplechou“.
  • OPICE: Tonka tento znak ovládá znamenitě. Vzhledem k proporcím těla desetiměsíčního kojence se ale dlaní nedotýká vrchu hlavy nýbrž spánku (nebo ucha).
  • DUDLÍK (ukazovák se dotkne úst ): Tento znak Tonka nepoužívá často, ale pokud potřebuje, umí ho ukázat.
  • NE (otáčení hlavou): Otáčet hlavou NE NE se Tonina naučila právě v nemocnici. Nedovedu nyní říci, zda to bylo proto, že jsem já sama kroutila hlavou tak výrazně (konečně!), že to Tonku zaujalo. Anebo zda to bylo tím, že s námi na pokoji byla maminka s dvouletou holčičkou - ony obě gesto samozřejmě používaly. Dopátrat se mi toho nedaří, ale v nemocnici Tonka tento znak používala opravdu často. Trpěla nechutenstvím, takže na většinu pokusů o nakrmení reagovala právě otáčením hlavou. Nyní doma Tonka znak prakticky vůbec nepoužívá, nemá k jeho využití příležitost (dávám jí jíst to, co zatím vím, že jí chutná) a při nesouhlasu s nějakou činností (oblékání, přebalování, opouštění pískoviště) se spoléhá na jednoznačné sdělení: řev a takové prohnutí v zádech, že mám co dělat, aby mi nevypadla z rukou nebo se neskulila z přebalovacího pultu.
  • DEJ (dlaň jedné ruky směřuje vzhůru v očekávání, že do ní něco dostane): upevňovat tento znak byla oblíbená zábava právě v nemocnici. Když už bylo Tonce lépe a chtěla si hrát, moc ji bavilo předávat si se mnou věci. Tonka znak překvapivě použila před několika dny na semináři znakování s miminky směrem k jedné mamince, která s sebou měla panenku pro svou dcerku. To gesto je natolik jednoznačné, že maminka nezaváhala, dala Tonce panu, a ta si s ní spokojeně začala hrát. Pro mne to byl úžasný zážitek a pro Toninu také (i když ta o tom takhle neuvažuje), protože jí rozuměla úplně cizí osoba.
  • ČISTIT SI ZUBY: Čistím Tonce zuby silikonovým kartáčkem, který si navléknu na ukazováček. I u starší Dorotky jsme s ním měli nejlepší zkušenost, protože přes silikon skutečně cítíte, jak zuby dítěti čistíte. Tonka má i svůj kartáček, který drží v ruce a zuby si s ním čistí sama. Moc jí to baví, protože si často zuby čistí společně se sestrou, a to je teprve ono! Když Tonce řekneme, že si půjde čistit zuby, okamžitě si nacpe větší část pěstičky do pusy a energicky s ní hýbe vlevo – vpravo. Přesně tak to dělá po vzoru starší sestry se skutečným kartáčkem na zuby.
  • STROM: Pro děti je pohyb listů ve větru na stromech velmi poutavý. Tonka není bázlivá, spíš naopak. Vrhá se po hlavě skoro do všeho. Líbí se jí být blízko u stromu a dotýkat se listů – no popravdě řečeno se ráda dotýká čehokoliv : ). Ke znaku STROM se Tonička dostala docela zajímavou cestou. Na chalupě máme lísku, pod kterou je za slunečného dne stín. Před několika týdny jsme pod ní na dece s Tonkou sedávaly. Nabízeli jsme Tonině znak STROM. Když jsme řekli slovo STROM, ukázali jsme nahoru na lísku nad námi, Tonka se podívala vzhůru a my jsme jí nabídli znak (dítě si tak spojí, že slovo – předmět – znak jsou totéž). Po víkendu jsme se vrátili domů. Za několik dní mne manžel upozornil na zajímavou věc: když Tonka slyšela slovo STROM, podívala se vzhůru. Přemýšleli jsme o tom, zda Tonce tento znak pro STROM necháme, ale nakonec jsme se rozhodli jí intenzivněji nabízet znak, který jsme jí nabízeli původně. A to proto, že pohled vzhůru by pro nás v budoucnu nebyl jako znak pro STROM jednoznačně čitelný. Dnes Tonička používá znak, který jsme jí od počástku nabízeli. V jejím současném podání vypadá tak, že vzpaží a roztáhne prsty (jakoby chtěla uchopit listy na stromě).

Znaky, které budeme Tonce nabízet

V tuto chvíli jsme se se znakováním tak rozjeli, že nové znaky nabízíme Tonce podle aktuální potřeby. Nemohu v tuto chvíli napsat přesný seznam znaků. Konkrétní znaky se odvíjí od toho, co Tonku zajímá. Proto počínaje pátým zápisem ruším informaci o znacích, které budeme nabízet. Z toho, které znaky přibydou na seznam těch, které Tonka bude za měsíc sama znakovat, snadno poznáte, které jí budeme v průběhu následujících týdnů nabízet.

Na Tonku znakujeme v tuto chvíli o dva měsíce déle, než jsme v deseti měsících znakovali na Dorotku. Dorotka se v tomto věku setkávala se znaky dva měsíce, oproti tomu Tonka již čtyři. Jistě v tom hrají roli i další faktory. Tonka je v tomto věku oproti Dorotě například pohybově obratnější (již obchází nábytek, zkouší stát bez opory, několik měsíců sama sedí). No ať už je to jak chce, jisté je, že Tonka používá sama aktivně víc znaků než v jejím věku používala Dorotka. Zase nám holky ukazují, že jsou prostě každá jiná :).

Užívejte si slunečných dní (snad už zase přijdou ;)) a těště se na další popis jedenáctého měsíce života naší maličké. Jsm zvědavá, čím nás zase překvapí.



Sdílet na Facebooku

Valid XHTML 1.0 Strict