Zápis sedmý – Tonce je 13 měsíců

Léto, slunce, dovolené ... to vše je důvodem, proč vám nyní nabízím k přečtení souhrn dvanáctého a třináctého měsíce života naší Toninky. Nějak jsem se nemohla donutit k tomu, abych zasedla k počítači a psala.

Tonka oslavila své první narozeniny. Přemýšlíte o tom, zda se jí podařilo roku takzvaně utéct? Ano, v den svých prvních narozenin Tonička už zvládala donutit svoje nohy k několika málo krokům. Dnes je Tonce rok a jeden měsíc. Standartním vybavením na hřiště i na procházku už jsou nejméně troje boty: jedny moje, jedny Dorotiny a jedny Tončiny. Tonka běhá jak o závod, s velkou oblibou leze do výšek (žádné schody na klouzačku nejsou pro Tonku překážkou). Sice ještě poměrně často její úprk končí elegantním sednutím či letem přímo na pusu (v případě, že je horní polovina těla rychlejší než nohy), Tonka je ale houževnatá a obvykle se okamžitě opět postaví na nohy. Frekvence pádů se samozřejmě zvyšuje přímo úměrně míře únavy. Takže čím je Tonka unavenější, tím častěji ji nohy neposlouchají. A to se pak naše maličká umí pěkně rozčilovat.

Překvapuje mne, jak ohromný skok udělala Tonka za ty dva měsíce nejen v pohybu, ale i v rozumovém vývoji.

Když se jí například zeptám, kde má dudlík (boty, hračku do postele), odejde do pokoje a vrátí se s dudlíkem. Když Tonku volám k jídlu, přijde a začne se dobývat do své židle. Když táta odchází do práce, utíká ke dveřím dát mu pusu na rozloučenou.

Protože Tonina používá v komunikaci znakování s miminky, snadno si všímáme i toho, že se za poslední dva měsíce rozrostla nejen její aktivní znakovací a slovní zásoba (to co Tonka sama znakuje a říká – artikuluje), ale i její pasivní slovní zásoba (tedy rozumění slovům). Znak SPÁT ukazuje už i v případě, že jí říkáme, že půjde spát, anebo že si půjde lehnout, hajnout, schrupnout. Dříve ho použila jen se slovem „hají“.

Tonka už velmi dobře rozumí sdělení, že se něco stane a pak se bude dít něco dalšího. Například se vzteká, když ji chci přebalit. Když jí ale řeknu, že jí přebalím a obléknu a potom půjdeme ven, okamžitě se zklidní a čeká až bude mít vše za sebou a já ji posadím do kočáru. Stejné je to například v případě, že Tonka má v puse nacpaný piškot a rukama si usilovně říká o další. Já jí řeknu, že má nejdřív dojíst ten, který má v puse a potom jí dám další. Tonina složí ruce a pro další dobrotu ruku natáhne až když má pusu prázdnou. Roční batolata nám velmi dobře rozumí. Je ale třeba jim svět přibližovat komentováním situací. Výrazně srozumitelnější samozřejmě dítěti situace budou, pokud použijete i znaky znakování s miminky. Tak to děláme i my :).

Tonina rozmí vtipu. Když si hrajeme s kostkami a já si jednu položím na hlavu, Tonka se začne smát. Stejně se směje když použiji neobvyklým způsobem nějaký jiný jí známý předmět.

Tonka začíná vytrvale opakovat situace, které u nás (u „diváků“) vyvolávají smích. Například si při jídle strčí lžičku do pusy, skousne ji zuby a bez držení lžíce rukou otáčí hlavou ze strany na stranu. Dorotka se tomu obvykle začne smát a Tonka už svůj oběd sama nedojí. Musí přece bavit Dorotu :) a obědem ji dokrmím já. Je zábavné sledovat, jak moc se roční děti snaží upoutat na sebe pozornost. A pozornosti starší sestry si Tonka velmi často cení víc než pozornosti nás rodičů.

Toninka poznává vlastní tělo. Když se Tonky zeptám, kde má hlavu, tak si položí ruku na hlavu. Na otázku, kde má ruce, začne třít ruce o sebe. Když se zeptám, kde má nohy, začne nohy zvedat ze země. Tonina také umí ukázat kde má nos, pusu a kde má břicho. A na otázku, kam dáme ponožky (popřípadě boty), začne také zvedat nohy ze země. Překvapila mně i tím, že umí ukázat na můj nos a také na nos pána na obrázku v časopise.

Obě dcery se snažíme vést k tomu, aby měly rády knihy. Mají jich tedy kolem sebe poměrně hodně. Dorotka si knihy ráda prohlíží, dle vých možností je „čte“ a ráda si nechává předčítat. Jaké bylo moje překvapení, když jsem před několika týdny nakoukla do dětského pokoje. Tonina seděla s knihou na kolenou, před sebou obrázek opice a rukou znakovala OPICE. Stejně jsem ji dnes přistihla jak chrčí :) nad obrázkem prasete. Hurá! Tonka si sama prohíží knížky. A nejen to, vypráví si o tom, co na obrázcích vidí.

Co už Tonička umí sama znakovat

• ČEPICE: tento znak se Tonce moc líbí. Používá ho samozřejmě i v případě, že táta vyjde z koupelny s turbanem z ručníku na hlavě (u nás je to táta, kdo má dlouhé vlasy :)))
• DĚDA / ČEPICE: Toničky děda nosí čepici. A protože Tonina ovládá znak čepice, nikoho z nás nepřekvapilo, že začala dědu znakovat stejně jako čepici. Moc nás baví pozorovat, jak se Tonka staví ke světu kolem sebe. Znaky jí umožňují svět kolem sebe pojmenovat. Znak ČEPICE přenesla na význam DĚDA úplně sama. V předcházejícím (šestém) zápisu jsem psala o tom, že se stejně vypořádala i se znaky MÁMA (aneb MLÉKO) a HOTOVO (aneb ŠIKOVNÁ).
• PIŠKOT (ukazovák jedné ruky obkreslí pomyslný piškot ležící na dlani druhé ruky): tento znak se Tonka naučila dosud snad nejrychleji ze všech. Stačilo jí ho (spolu s reálným piškotem) ukázat jen párkrát a už ho na nás sama znakovala. V Tončině podání znak vypadá takto: ukazovák píchá do dlaně druhé ruky. Úplně stejně si před třemi lety upravila stejný znak i Dorota.
• SLEPICE: soused na chalupě má slepice, které se letošní léto staly pro Tonku skutečným hitem. Znak Tonička používá i pro jiné ptáky, pokud zrovna cokoliv zobou.
• SLON: s Tonkou jsme v ZOO už několikrát byli. Až při posledních návštěvách ale začala jevit skutečný zájem o přítomná zvířata. SLON se Tonce obzvlášť líbí.
• KOZA: začínali jsme znak Tonku učit ve spojení s říkankou Haló haló, co se stalo? Prase kozu potrkalo! Říkanka se Tonce líbila, ale znak začala sama používat až ve chvíli, kdy viděla kozu v hmatové knížce (mohla si tam osahat její srst). A tak se Tonička mohla při poslední návštěvě ZOO „utrkat“ :) Znak zatím samozřejmě používá pro všechna zvířata s rohy.
• BOLEST (drží se rukou za bolavé místo): s nácvikem samostatné chůze se pojí opakované pády na zem a narážení do nábytku. Během posledních týdnů tedy začala Tonka používat znak BOLEST. Nejprve se držela za hlavu (tento znak jsme jí nabízeli), teď (ve třinácti měsících) se již chytá za konkrétní zraněné místo. Například když se Tonka vrátila s pláčem z dětského pokoje: ptala jsem se jí, co jí bolí, kde má „AU“, Tonka zvedla nohu a chytila se za prsty na noze. Skutečně je měla červené od toho, jak v pokoji zakopla o hračku.
• PÍT: znak Tonina nepoužívá přiliš často. Pokud chce napít, většinou ukáže na lahev s vodou, která je poblíž. Znak PÍT jsem ji ale několikrát viděla použít jako komentář když viděla pít sestru nebo někoho jiného v jejím okolí.
• PÍSEK (prsty jedné ruky opakovaně klepou do dlaně druhé ruky, jako když na dlaň dopadají zrnka písku): Tonina se zdokonalila v pohybu a hřiště se pro ni stalo zdrojem mnoha zábavných aktivit. Pískoviště patří v současné době spolu s klouzačkou a houpačkou mezi Tončiny favority. A protože je to zábava, nedal na sebe znak dlouho čekat.

Co už Tonička umí vyslovit

Poslední dva měsíce znamenaly velký pokrok i na poli aktivní slovní zásoby naší Tonky.

• „TÁTA“: Tonka výborně zdvojuje slabiky a tak může být tatínek hrdý, že ON opět patří mezi první slova našeho dítěte.
• „HOUPY“: Houpačka je oblíbeným herním prvkem obou našich dcer. Znak HOUPAT SE (pohupování horní části těla dopředu – dozadu) Tonka již doprovází slovem. Já nebo Dorota při houpání často Tonce říkáme říkanku Houpy houpy, kočka snědla kroupy. Když se Tonina houpe, „říká“ si už říkanku i sama. Je to tedy něco jako „opy opy, py“ a jakési další brebentění, ale jako pokus je to slušné.
• „BÁBA“: i babička se už dočkala artikulovaného označení z úst naší druhorozené.
• „KOKO“: Tonka tímto zvukomalebným slovem doprovází znak SLEPICE.
• „MOTORKA/AUTO/KOLOBĚŽKA/KOČÁR/AUTOBUS apod.“: jakmile se Tonička sama rozběhla, začaly ji moc zajímat jakékoliv dopravní prostředky. Oblíbila si motorky (zejména dětská odrážedla) i auta, kočárky i koloběžky. A protože všechny tyto předměty mají kola, používá pro ně Tonka zatím jedno označení. Znáte to všichni, je to takové to „prdění pusou“ : )
• „AU“: slovo, kterým Tonka doprovází znak BOLEST, artikuluje opravdu srozumiteně.
• „PÁ PÁ“: i mávání už Tonina doprovází slovem.
• „DUDU“: znak DUDLÍK Tonka používá zřídka. Slovo ale používá vždy, když si chce o dudlík říct.
• „HALÓ“: znak TELEFON Tonka již několik týdnů doprovází zřetelným „haló“.
• „PRASE“: v Tončině podání je to zatím „chr chr“.

Doufám, že jsem si při psaní sedmého zápisu ze života s naší Toninkou vzpomněla na všechny pokroky, které naše maličká během uplynulých dvou měsíců udělala. A co si přečtete příště? Na to si musíte pár týdnů počkat :))

Sdílet na Facebooku