Znakování s miminky


Můj příběh

Bára a AničkaMám malou sestřičku Aničku, které byly v lednu 2013 dva roky. Od jejích deseti měsíců, kdy se pokoušela vyslovovat svá první slova, uplynula již dlouhá doba a naše maličká neřekne víc než „MÁMA“, „TETA“, „TÁTA“, „NE“ a pár začátečních slabik.

Takže Anička nám nemluví, ale jako všechny děti touží po komunikaci, pozornosti a po porozumění. Začala jsem hledat různá řešení, jak to udělat abychom se s naší maličkou dorozuměli.

V knihkupectví jsem objevila knížku Jak se domluvit s kojencem a batoletem Komunikujeme přirozenými znaky a gesty. Knížku jsem přečetla takřka jedním dechem, velice mě nadchla a ihned jsem začala svou malou sestru učit znaky, které nám usnadnily každodenní život. Když jsem nadšeně moji mamince vysvětlovala, co jsem objevila a co hodlám s naší maličkou provozovat, netvářila se moc příznivě. Postupem času přišla na to, že v mnoha případech ji tento systém ulehčil komunikaci s Aničkou, ale předci by byla radši, kdyby její dcerka mluvila.

Jelikož jsem Aničku začala učit znakovat, až když ji byl 1 a půl roku, znaky se učila rychle a téměř je ihned začala aktivně sama používat. Její první znak byl „KNÍŽKA“. Dále následovaly znaky jako „SVĚTLO“, „HOTOVO“, „KONEC“, „JEŠTĚ“, „JÍST“, „PITÍ“, „BALÓN“ a další. Naším zcela vymyšleným znakem je „POČÍTAČ“, kdy se kouká do dlaně a druhou rukou jakoby jezdí myší, který poté často používala a tak jsme ji vždy museli tvrdit, že počítač spí.

Dnes používá velkou spoustu znaků, většinou inspirovanou ze slovníčku na těchto webových stránkách. Znaky dává do vět a i sama si nějaké vymýšlí. (např. „BOJÍM“ nebo „HRÁT SI NA DOKTORA“)

Jsem velice ráda, že jsem znakování s miminky objevila. Rozhodně je to zajímavá zábava, kterou bych všem doporučila (i když nejsem mamina :))

Bára a Anička

Už viem, čo myslíš!

Zuzana s TerezkouO znakovaní som počula počas tehotenstva. Bolo to v nejakom programe pre ženy, ale názorne tam neukázali nič. Tak som sadla za PC a začala hladať. Našla som naozaj veľa stránok, ale prevažne šlo o "americké znakovanie" a navyše ste sa zadarmo nedopracovali k ničomu...

Mohla som si kúpiť akurát drahú knihu s drahým DVD alebo cestovať na seminár, čo je na materskej s malým miminkom dosť problém. Našťastie som natrafila na túto stránku a vďaka nej úspešne znakujeme!

Začali sme asi v 5.mesiaci. Mala som trochu problém odhadnúť, koľko znakov mám naraz začať našej Terezke ukazovať. Nevedela som, ako začať... Ako so všetkým, najlepšie je, nič veľmi nesiliť a "neprešpekulovať". Deti sú neuveriteľné v tom, ako milujú učenie. Treba sa na to spoľahnúť.

Na stránke som našla, že najskôr väčšina začala ukazovať "svetlo", tak sme ho zaradili ako prvé.

Potom som si na veľký papier nakreslila najdôležitejšie znaky a prilepila ho nad postel. Ale znaky z tejto stránky sú tak prirodzené, že sa to pamätá ľahko a sú aj súčasťou normálnej komunikácie. Stáva sa mi, že znak vymyslím a potom ho tu aj nájdem.

Keď mala Terezka 8 mesiacov, bolo pár dní po Vianociach, sedeli sme večer na posteli a zrazu Terezka zdvihla ručičku a ukázala "svetlo" smerom na vianočné svetielka zavesené na okne.

Už som ani neverila, že sa to stane, lebo ako väčšina miminiek, moje znakovanie len sledovala, ale to bolo všetko.

Veľmi som sa tešila, a Terezka so mnou. Konečne mi mohla niečo "povedať" a ja som nadšene chodila po celom dome a zapínala a vypínala svetlo. Odvtedy prvé, čo vidím, keď sa zobudí, je ruka trčiaca z postele, ako mi ukazuje, nech zapnem svetlo :) alebo mi kýva "čav!". A potom to išlo rýchlo.

Znak "papať" si trochu prispôsobila. Na kojenie vraví: " Mem" ( asi od mama alebo mnam ) a niekedy si brnká po spodnej pere. Na iné papanie ukazuje pusinkou akoby papala. Potom ukazuje "cav!", nechcela som totiž motať papať a pá-pá. Kýva veľmi rada, aj do telefónu :)

Ťap-ťap nechcela ukazovať, až zas vnoci na posteli, keď sme s tatom už zaspávali, sadla a začala ťapkať a rehotať sa. Používa to,keď sa niečo podarí, z niečoho sa tešíme alebo keď zaspávame a ona nás chce zobudiť a baviť sa. Je totiž rada hore aj do polnoci... Tancovať ukazuje tak, že dá "ruku hore" :) a znak "nie,nie" je veľmi obľúbený hlavne pri papaní kašičiek.

Terezka sa ešte pýta na ruky tým, že dvíha rúčky a ukazuje dlho nami nepochopený znak " chcem sa hrať na schovávačku", a to tak, že dvihne ruky a skloní hlavu na jednu stranu ako baletka.

Ukazujem jej znak "bolí", tak, že spájam dva ukazováky vždy, keď mi napríklad vytrhne vlasy a ona sa veľmi dobre na tom baví...

Vymysleli sme aj pár našich znakov, ako napríklad "macko" ukazujem tak, že sa chytím za ucho- milujeme totiž Macka uška.

Pekne už rozumie znaku "daj", čaká aj na " ďakujem". Rozumie aj znaku "cikať", ktorý ale neukazuje. Snažíme sa chodiť na nočník od 6. mesiaca, preto je to dosť dôležitý znak. Doteraz sa ale pýta len mrnkaním, alebo príde ku šerblíku. Tam jej točím päsťou, vravím "cik-cik", alebo ako naša Teri vymyslela "aaaah".

Teraz máme 9 mesiacov a učíme sa "piť", "pozor!", "kniha", "lopta", "počkaj, za chvíľu prídem", rôzne zvieratká, z nich vieme včielku, to urobí " bzzzzz", ale so šiestimi zubmi je to také " brrrllllrrrlll" a slinky sú všade. Potom "slnko"- to sa už snaží ukazovať, keď odostrem záves, "kúpať sa", "pes"- to sa jej páči, "jabĺčko".... a tak.

Dnes prvý krát ukázala znak "páli" na pec, keď som kúrila. Robíme pri tom aj zvuk " paaah".

Znakovanie sa Teri neskutočne páči, už čaká, čo nové ukážem. Alebo ukazuje všeličo po sebe, keď niečo chce a my pre danú vec ešte nemáme znak. Takže som šťastná, že je šťastná :)

Náš tato je nadšený. Ako klasický pragmatik už vymýšľa, či by sme Terezku neučili viac znakov z posunkovej reči nepočujúcich, aby sa učila akoby prvý cudzí jazyk. A ja som šťastná mamina. Priznám sa, že po dvoch mesiacoch znakovania bez odozvy som trochu prestávala veriť.

Navyše, nikdy som žiadne dieťa znakovať nevidela a tu na SR to ešte rozšírené nie je. Ale už nám čoskoro dorastie parťáčka na znakovanie, sesterka Linduška.

Nikdy som nebrala dieťa ako nejaké zvieratko, čo ešte ničomu nerozumie a má len spať a papať... Veď bábo už v maminom brušku reaguje na spev, svetlo, chce komunikovať, počúva a učí sa. Keďže ho ešte telo tak neposlúcha, komunikuje vrámci svojich možností. A tie mu treba poskytnúť. Nemám rada ten výraz, že dieťa je ako špongia, ale tak nejak to je. A keď má dostatok možností, informácií a rúčky sú už schopné poslúchať, môže znakovať. Nemusíme čakať až na pusinku :)

A nerozumie už len mama, ale každý, kto chce. Naše babky a dedkovia sa napríklad hneď chcú znaky naučiť a veľmi sa z toho tešia. Tak som objednala knihu a asi bude na roztrhanie v našej rodine. Je to proste super!

Som šťastná, že som znakovanie objavila a môžeme sa s Teri rozprávať už teraz! A vidím, že má veľa čo povedať.

Zuzana s Terezkou

Naše komunikace je veselejší a rozmanitější

Jitka s Toničkou1. června 2012 jsme u Vás s dcerkou Toničkou byly na semináři znakování a až dnes můžu referovat, jaké máme úspěchy.

Pro začátek jsem začala se znaky pro JEŠTĚ, HOTOVO, SVĚTLO, BALON, ale to bylo takřka bez odezvy. Občas naznačila znak pro BALON jen nastavenými dlaněmi a jen když ho opakovala po mě. Teprve asi před měsícem (Toničce bude za týden 16 měsíců) začala konečně reagovat a znakovat i sama od sebe. První začalo tleskání. Nejdříve jen jako opakování viděného nebo slyšeného potlesu, ale nyní už tleská ve smyslu ŠIKOVNÁ. Pak začala s HOTOVO, ale její znak dost splývá s tleskáním, což se ale dá poznat podle smyslu v kontextu. No a asi po týdnu se to spustilo. Momentálně aktivně používáme znak pro ČEPICI/KLOBOUK, HOTOVO, SVĚTLO, BALON, SLON, KOZA (ukazujeme bradku), MIMINKO, ŠIKOVNÁ, VELKÝ, DOBRÝ (použila jsem znak z italštiny, když jim chutná, zavrtají ukazovák do tváře, jako když se šťourají v zubech - ihned se ujal), LEV, MOTÝL, PTÁČEK, PÁPÁ (mává při loučení), HODINY, TELEFON/MOBIL, TYTYTY, NE, ZAJÍC, RYBA (to byl asi první znak, který mě zaujal a překvapil, když jsme byli ještě s mojí maminkou v restauraci a objednala jsem pro sebe a Tonču file s kaší. Když jsem se jí v půlce oběda zeptala "dáš si ještě rybičku?", tak na mě Tonička začala naprázdno otevírat pusu :)).

Občas zopakuje MYŠKU, AUTO, BOTY, (zatím asi jen dvakrát) a PUPÍK (pro ten jsem použila znak, který jsme používali jako malí při hře "kradení pupíku": palec vystrčený z pěsti mezi ukazovákem a prostředníčkem. Tonička sice palec takhle neprostrčí, ale ukáže podobnou pěstičku). Nově se učíme JABLKO, JEŽEK, KYTKA, PROSÍM, HORKÝ (na to zatím dělá "auauau"), dál ukazuju ČISTIT ZUBY a KOČKA.

Některé znaky jsem použila Vaše, některé sama a pak jsem zjistila, že je máte stejné, a některé jsou vyloženě naše. Některé Tonička ukazuje trochu jinak, ale já jim rozumím, tak je zatím tak, jak by měly být, jestli se na ně ještě chytí, uvidíme. Zajímavé je, že když jsme byly u Vás, znakovala JÍDLO a pak s tím najednou přestala, protože dělala "ham", ale teď už nedělá ani to.

Tonička při zakování projevuje velkou radost, že jí rozumíme, přesně, jak jste to líčila. Je to opravdu skvělé, komunikace s ní je hned veselejší a rozmanitější. Krom znaků, které jsem Vám vypsala už říká slovy: ještě (proto už znak ani neučím), táta, tady, kde je, hele, jo. Potom zvukově napodobuje PEJSKA, KRÁVU, OVEČKU, SLEPICI, KAČENU (ká ká ká - to platí pro většinu ptáků), MEDVĚDA, VČELKU/MOUCHU, ČERT.

Mám velkou radost z úspěchu, který se konenčně dostavil. V jednu chvíli už jsem přemýšlela, že to vzdám a holt budeme čekat na slova a přiznám se, že jsem se trochu lajdala, ale teď mě to znovu nabilo nadšením a už jsem začala hledat inspiraci ve Vaší galerii.

S přáním hodně dobrého a hodně spokojených klientů zdraví Jitka a Tonička V.

Vycházíme z toho, co je přirozené

Helena s TheouSnažím se, abychom při vytváření znaků znakování s miminky vycházeli z toho přirozeného, co je vidět - nakonec je to pomoc i pro nás, protože si pak jednotlivé znaky jednoduše vybavujeme. Takhle u nás třeba "vznikl" znak pro LISTY NA STROMECH, kdy jsme s malou šli v náručí hustým háječkem. Zrovna dost foukalo a ona při pohledu na ty stromy začala úplně spontánně dělat PÁPÁ - stejně jako mávaly ty lupínky na stromech... tak jsme to tak nechali. Znak pro STROM zařazujem až teď, kdy je na ukazování zvyklá a baví ji nové a nové znaky.

Přiznám se, že když jsem četla Vaši knížku a v ní Vaše konstatování, že Dorotka se na Vás otáčela a dožadovala se znaků pro nové věci, moc jsem si to neuměla představit a spíš jsem to brala s rezervou. S úžasem teď sleduju, že to tak doopravdy funguje! Jak se po mě Thea otáčí a čeká, co jí ukážu, když letí letadlo, pluje loď nebo jede vlak. A jak vytrvale znakuje SVĚTLO, dokud nenajdu pidisvětýlko někde v koutku nebo v dáli :-) Je to fakt super a moc Vám děkuji za Vaši užitečnou práci a radost, kterou nám dopřáváte, když si rozumíme zas o kousek víc :-)

Helena s Theou

Hovorí? Nie, ale znakuje.

znakujestromO znakovaní s deťmi som sa dozvedela, keď mala Natali čerstvo 8 mesiacov. Hneď som si kúpila knihu, zhltla ju za dva večery a pustila sa do toho.

Páčilo sa mi, že sa s dieťaťom môžem dorozumievať o základných veciach skôr než začne hovoriť. Neter Anetka má dva a pol ročka a až teraz sa jej začal jazyk rozväzovať. Okolie sa samozrejme len pousmialo, že čo som si to zase vymyslela. Väčšinou s pobavením, mama klasicky s obavou, že mi decko nebude rozprávať ale komunikovať znakovou rečou.

Pritom to vôbec nie je znaková reč, je to skrátka používanie znakov, ktoré sú pre danú vec typické a zrozumiteľné. Mávanie rúčkou pá pá je predsa tiež znak a nikomu to nepríde divné. Keď vie dieťatko mávať už vo veku niekoľkých mesiacov, keď vie robiť ťapušky, prečo to nevyužiť? Určite ste už počuli matku povedať svojmu dieťaťu vetu: Ja neviem čo chceš! Dieťa nás vníma, veľa vecí ho zaujíma ale nemôže to vyjadriť...

Prvotné nadšenie bolo schladené, keď ani po niekoľkých tyždňoch Natália absolútne nereagovala. Poctivo som jej ukazovala znaky jesť, piť a knižka, teda veci, ktoré sme denne niekoľkokrát používali. Nič. Celé tri mesiace nič! Môj monológ. Nevzdávala som sa len preto, aby som si nepriznala porážku. Najviac sa na mne zabával Peťko a s humorom jemu vlastným na mňa znakoval keď niečo hovoril. Pamätám si, že 22.5.2011 ma vytočil a povedala som mu že príde deň kedy ho to bude mrzieť a bude s ňou chceť znakovať.

Celý článek na http://mareckinblog.blogspot.com/2011/07/o-znakovani-s-detmi-som-sa-dozvedela.html

Simona M. a Natálie

Učíme se denně nové a nové výrazy

Alena N. s Péťou a FilípkemDobrý den,

začínám se znakováním u mých rok a půl starých dvojčátek. Hledala jsem na internetu výrazy, které mi v mém jednostránkovém přehledu chyběly, objevila jsem odkaz na Vás. Chtěla jsem poděkovat za Vaše krásné webové stránky k znakování. Hned jsem odkaz rozeslala svým kamarádkám s miminky, určitě jim budou tak užitečné jako mně. Děkuji za sdílení Vašich cenných rad, foteček, říkanek atd.

Kamarádka, která mě ke znakování přivedla a která si, když se znakováním začínala, musela řadu znaků vymýšlet, mi říkala, že některé znaky používá dodnes, i u svých dnes již školních chlapečků a to tam, kde je např v místnosti spousta lidí.

Kluci si řeknou, že odchází na wc - palec schová mezi ukazovák a prostředníkem a zamává rukou.Nebo pokud je kamarádka chce zastavit v nějaké činnosti, řekne STOP znakem - sekne hranou jedné ruky do dlaně druhé. Zdá se mi to úžasně praktické!!

Náš Petřík, když šlápne na hračku a bolí ho nožička nebo pokud se bouchne a něco ho bolí, ťuká prsty o sebe, že má au. Díky Vašim stránkám tento znak používáme, díky Vám se tak mimčo domluví, že ho něco bolí. Je to neuvěřitelné, že to jde.

Já znakování doporučuji až v roce a půl, kdy mi miminka chápou, co po nich chci, jsou schopna ukázat nejen že chtějí PÍT (prstem v pusince), ale i že chtějí BOTKY (ťukáním pěstiček), že chtějí běhat do chodby, že mají hlad, budou se koupat apod.

Učíme se denně nové a nové výrazy.. pouze ale s jedním dvojčátkem. Petříkem. Filípek když něco chce, začne ječet. Ať se prý mamka dovtípí sama, co chce :).

Díky

Alena N. s Péťou a Filípkem

Světla a světýlka

Lucka a AnežkaJmenuji se Lucka, je mi 28 let a již v těhotenství se mi znakování s miminky velmi zalíbilo. Říkala jsem si, jak bude skvělé, až si budeme moci se svojí holčičkou popovídat ještě dříve, než zvládne první slůvka.

První znak, kterým jsme začaly bylo SVĚTLO. Kdykoliv se totiž v noci Anežka probudila a plakala, rozsvícená lampička ji vždycky uklidnila. Přibližně v šesti měsících jsem s každým rozsvícením přidala znak pro SVĚTLO a také jsem nahlas slovo vyslovila. Asi za dva měsíce jsem vypozorovala, že Anežka již na toto slovo reaguje a vždy se podívá na lampičku v ložnici nebo v jakékoliv místnosti ke stropu.

Asi čtyři měsíce jsem opakovala znaky SVĚTLO, PÁ-PÁ, HOTOVO, PEJSEK a PAPAT kdykoliv se naskytla příležitost. Úspěch se ale nedostavoval - Anežka sice hledala světlo, když jsem jej ukázala a stejně tak i ostatní znaky, ale znakovat se jí nechtělo. Já jsem se ale nevzdávala. Prohlížely jsme si neustále knížky a kdykoliv jí něco zaujalo, hned jsem přidala znak.

Jednoho dne to ale přijít muselo. Anežce bylo 11 měsíců, když jsme byli na svatbě mého bratrance. Po obřadu jsme přijeli na hostinu do lázeňského hotelu, kde se to světly a světýlky jen hemžilo. A to byl ráj pro Anežku. Hned se začala dívat po všech těch lustrech a najednou začala ručičku v pěst povolovat a zase dávat zpátky do pěstičky. A pořád dokola. Měla jsem z toho ohromnou radost, kterou jsem dávala dajevo neustálým odpovídáním: "Ano, je tam světýlko, šikulka " a opakováním znaku. Anežka měla očividně taky velkou radost, protože potom už nedělala nic jiného, než celé odpoledne ukazovala všem SVĚTLO.

Ještě bych chtěla dodat, že k našemu znakování se s radostí přidat i tatínek, který aktivně znakuje s námi a babička s dědou, kteří se vždy naučí nový znak, když přijedou na návštěvu a mají radost z každého Anežčina pokroku.

Nyní je Anežce rok a znakuje tyto znaky: SVĚTLO, SLUNÍČKO, HOTOVO, KRTEK, ČEPICE, HODINY, MLÉKO, PÁ - PÁ, VELIKÁ, INDIÁN

Mezi další znaky, které v současné době nabízím patří: STROM, KYTIČKA, BROUČEK, MRAK, DÉŠŤ, JABLÍČKO, ROHLÍK, PAPAT, KOZA, OPIČKA, RYBA, KOČIČKA.

Pejsek se u nás neujal, začala rovnou říkat haf-haf :)

Lucka S. s Anežkou

Za nás mohu znakování jen doporučit

Jarmila a LeničkaUž v době, kdy jsem byla těhotná, jsem si koupila Vasi knižku Jak se domluvit s kojencem. Moc mne nadchla a těšila jsem se, jak budu naše miminko učit znakovat.

Chtěla bych se s Vámi tedy podělit o pár znaků. Je těžké je natočit či nafotit. :) Jakmile vezmu kameru či foťák do ruky, Leničku nezajímá ji nic jiného.To, co se natočit podařilo, najdete v Galerii na těchto stránkách.

Lenička se narodila v květnu 2009. Už v půl roce uměla paci paci, ale znak například SVĚTLO se naučila v 8mi měsících. Byl to její první znak, který pochopila velice rychle.

Teď je Leničce jeden rok a už jí stačí znak jednou ukázat a hned ho umí. Musím to tedy upřesnit, umí to, co umět chce. Napřiklad znak pro JABLÍČKO a MRKVIČKU neukáže, ale třeba SUŠENKU uměla hned. Určite budu ve znakování dále pokračovat a za sebe to mohu jen doporučit.

Ikdyž musím říct, že maminky kolem mne se o znakování také dočetly a ověřily si u nás, že to funguje, ale neučí své děti. Ale samozřejmě to záleží na každé mamince. Za Leničku a za sebe mohu znakování s miminky jen doporučit. Na závěr bych Vám chtěla poděkovat za Vase stránky a knižku. Vždy, když mě samotnou nenapadne nějaký znak, inspiruji se u Vás.

Jarmila P. s Leničkou

Znakování nemá chybu

Klára a ŠtěpánZnakování nemá naprosto chybu, jen je to trochu divný pro okolí, které tak nějak vždycky divně kouká, když s malým chodím venku a furt u toho máchám rukama a mluvím :). Štěpán znakuje SVĚTLO, HODINY (tento znak si uzpůsobil a pohybuje předloktím),PTÁČEK, PÁ-PÁ, STROM, VELIKÝ, TELEFON, ŽIRAFA. U TYGRA hezky vrči a u KRAVIČKY zase bučí. Možná ještě něco dalšího jen to maminka zatím v rámci únavy nerozpoznala :)

Moc Vám za znakování děkujeme Klára,Ivan a Štěpán.

Klára S. se Štěpánem

Těšíme se na druhé kolo

Klára a ŠtěpánŠtěpánovi bude za pár dni rok a 3/4, a musím říct, že dělá obrovské pokroky. V čem, ale děla mílové skoky, je mluvení. Myslím si, že znakování s ním mělo obrovský úspěch, a že byl moc rád, že jsme se domluvili, i když mu mluvení ještě nešlo. Když teď znakování skoro úplně opustil, protože pusu opravdu nezavře, asi to podědil po mně, tak jeden znak používá rád i nadále a to JEŠTE. Obzvlášť jedná li se o něco co opravdu ještě moc chce a potřebuje. Reč je opravdu krásný dar, a je úžasné jakých slovních spojení je Štěpán schopen. Někdy mě to až zarazí, musím se zamyslet a pak uznat, že to mělo hlavu i patu. Máme na cestě přírůstek do rodiny, tak už se těšíme na druhé kolo. Uvidíme jaké znaky se tomu dalšímu miminu budou líbit nejvíce.

Klára S. se Štěpánem

Znakování s Kačenkou

Posílám pár postřehů ze znakování s mou dcerou Kačenkou.

Tak jak jsem byla již na začátku našich emailů a návštěv seminářů nadšená z teorie způsobu komunikace s dětmi pomocí znakování, dvojnásobně víc jsem nyní nadšená z praktického využití. A myslím, že i okolí to hodnotí velmi pozitivně, hlavně příbuzní, kteří už skoro všichni znakují aktivně s námi. Několik maminek se rozhodlo na základě našich výsledků začít se znakováním. Zatím je odkazuji na Vaše stránky a knihu, stejně jako maminky v našem centru, se kterým spolupracuji.

Včera bylo Kačence 11.měsíců a znakujeme už:
Vodička, Hodiny, Pes, Kůň, Opice, Moucha (i další hmyz), Krokodýl (tento znak- chrčení si zavedla úplně sama), Prasátko, Hodiny, Hotovo, Rohlík, Auto (dělá zvuky prmprm), Kytička, Strom, Kámen, Veliká, Světlo, Indián, Mléko, Koupat se, Jídlo, Beruška (tu zatím ukázala jednou)

Slovní zásoba: máma, táta, deda, bába, nána, teta

Asi před čtrnácti dny jsem se lekla, že ji možná zahlcuji, protože si některé znaky začala plést (i když po tom, co jsem znak vyslovila, tak se opravila a udělala ten správný, který chtěla .....třeba jsme šli kolem vody a ona začala ukazovat světlo, tak jsem se jí ptala, kde je světlo a ona začala ukazovat znak pro vodičku, tak jsem hned reagovala ...ano, tam je vodička)...na druhou stranu se mi ale zdálo, že když mi chce často něco ukázat a neví jak na to, tak začne máchat ručičkama a když nereaguju, začne se otáčet a hledat věci, které umí znakovat, abych si s ní povídala.

Je to opravdu úžasná forma komunikace a je báječné vidět jak jsou i takhle malá mimika chytrá a šikovná a jak je možné se s nimi bezvadně dorozumět. Vidím na Kačence vždycky, kdy má náladu si povídat, kdy chce, abych se jí věnovala, to pak vyhledává předměty, které umí znakovat a postupně mi je ukazuje. Dokáže mne překvapovat, jak si některé znaky rychle osvojí. Jsem opravdu nadšená, i když jsem se setkala i s názorem, že je to krátkodobá záležitost, tak si myslím, že stojí za to se do ní pustit!!! A pokud to bude jen trochu možné, moc ráda bych cestu ke znakování přiblížila i ostatním maminkám.

S pozdravem a přáním hezkého dne

Lucie s Kačenkou

Už opravdu znakujeme

Linda a JiříčekDobrý den, tak se také musím pochlubit, jaké jsme udělali za prázdniny velké pokroky!

Jiřík si přesně týden před osmým měsícem sedl a hned ze sedu začal lézt, takže se jeho zájem posunul ke zkoumání věcí okolo a nějaké znakování ho vůbec nebralo... V devíti měsících si stoupl a pokoušel se o první krůčky kolem nábytku, z čehož jsem samozřejmě měla radost. Jiřík je moc šikovný, ale zároveň je to o tolik hlídání a starostí navíc :(

Teď je malému devět a půl měsíce a konečně můžu zodpovědně říci, že opravdu znakujeme!!! Předtím znakům pouze rozuměl, když jsem je ukazovala. Sem tam něco zopakoval, ale teď už aktivně používáme: JÍST (strká si prstíky spojené špičkami do pusinky), PÍT (dá si ruku dlaní od sebe mezi pusu a nos a funí do ní - vážně nevím, jak na to přišel :) ), HODINY (kroutí ručičkou směrem k hodinám, občas i zvedne ukazováček - to je momentálně nejoblíbenější znak), SVĚTLO (zavírá pěstičku směrem k světlu - pozná světlo i ve zhasnuté lampičce), MLÉKO (jako světlo akorát zavírá pěstičku směrem ke mě), občas udělá PACI PACI když dojí (znak HOTOVO už u jídla nepoužívá, když už nemůže tak si šáhne do pusy a prostě to jídlo vyhodí :D ), PES (plazí jazyk a hrozně u toho hýká a hopsá), PÁPÁ (každý den máváme tátovi, když jde do práce) a ŠIPKY (mává jednou ručičkou nad hlavou a dělá u toho "fffff" - máme terč v obýváku a Jiříkovi se moc líbí, když hraje výherní melodie, tak pořád hrajeme šipky :) ).

Tak to jsou všechny znaky, které si teď vybavuji, jinač začal říkat máma, pápá a včera už i táta Když včera přišel manžel domů, tak jen malý uslyšel klíče v zámku, tak sebou úplně škubnul, otočil se ke dveřím, zavolal táta a už mastil do chodby :D

Těch pokroků je teď taková spousta, že je mi až líto, jak to utíká... Ale je to radost sledovat děti, jak rostou, začínají přemýšlet a pomaličku se otrkávat. Hezký den...

... a po pěti měsících

Jiřík dělá obrovské pokroky! Ve 13 měsících začal chodit, takže se mu rozšířilo pole působnosti doma i venku, a tím pádem objevil i plno nových činností a věcí. Znakovou zásobu máme opravdu velikou, nestíhám to už vnímat, kolik přesně znaků to je, ale když jsem to počítala naposledy asi před měsícem, bylo to něco kolem 30 :) Ve 13,5 měsících začal spojovat dva znaky a některé znaky už nahradil "slovy". Umí jak dělají některá zvířátka, přes den už si říká o nočník, ráno sám od sebe chodí mávat tátovi z okna, když jede do práce, večer po kojení mi dá pusinku a ukáže, že jde spát... No je toho opravdu hodně, je to vážně šikulka. Kdybych neznala znakování, nikdy bych se nedozvěděla, co po mě vlastně chce. Jsem moc ráda že se dokážeme domluvit :) Fascinuje mě, jakou má paměť. Na Vánoce jsme byli u manželových rodičů a měli tam kapra ve vaně. Teď jsme u nich byli znovu a Jiřík šel dokoupelny, a udělal znak pro rybu :)

No je toho opravdu hodně, je to vážně šikulka. Kdybych neznala znakování, nikdy bych se nedozvěděla, co po mě vlastně chce a co ho zajímá. Jsem moc ráda, že se dokážeme domluvit :)

Linda a Jiříček

Náš příběh

Věra a PavlíkDobrý den, jmenuji se Věra a znakujeme se synem Pavlíkem. Nyní je mu 14 měsíců. Znakovat jsme cíleně začali asi v 11 měsíci, kdy jsem se konečně odhodlala věnovat více času této aktivitě. Už v těhotenství jsem si byla jista, že i my se naučíme "komunikovat" v tak příjemné a zábavné formě jako je znakování.

V 10 měsíci Pavlík bravurně zvládnul pouze PÁ PÁ. Jelikož mi osobně tento znak nesedí (jednoduše pro mne není atraktivní), nahradili jsme ho znakem AHOJ, co nebylo zrovna jednoduché, protože naše okolí neustále mávání PÁ PÁ očekávalo :-)

Nejvíce jsme se naučili od 12 měsíce a nyní komunikujeme 22 znaky a stále naši slovní zásobu obohacujeme. Velmi často se stává, že zavedeme nový znak a během pár dnů užítí si ho Pavlík upraví dle svého a tak dostává novou podobu. Samozřejmě, že my rodiče tento přetvořený znak přijmeme a tak si dobře rozumíme každý den, na procházkách, na návštěvách, doma prostě neustále "komunikujeme"...

Mé studium znakování nebylo založeno na četbě knih či absolvování kurzu……Všechny informace jsme čerpali pouze z Vašich stránek. Vždy jsem v nich našla inspiraci pro nově zaváděné znaky i povzbuzení a radost. Jelikož neznám žádnou osobu z našeho malého města, která by se též zabývala studiem či aplikací znakování, jsou Vaše webové stránky naším jediným rádcem a pomocníkem.

Za toto Vám velice děkujeme a přejeme Vám mnoho úspěchů a spokojených rodičů s dítky :)

Věra a Pavlík

Život není nuda

Dobrý den,
už nějakou chvíli myslím na to, že bych Vám chtěla poděkovat za Vaši knížku Jak se domluvit s kojencem a batoletem. Díky Vaším textům zažíváme každý den spoustu radosti a všelijaká malá dobrodružství. Jednoduše se nenudíme a ještě si u toho hezky pokecáme.

Všechno začalo, když jsem našla Váš příspěvek na www.emimino.cz. Naší Anežce byly tenkrát asi tři měsíce a já se rozhodla, že i my si rozhodně budeme povídat dřív, než bude Ani umět mluvit. Že tohle si prostě nenechám ujít. Nehledě na to, že manžel je Fin a samotné mluvení se přirozeně opozdí. Prostě mě to chytlo. Při návštěvě v Čechách jsme si pořídili knížku, a když bylo Anežce 8 měsíců, začali jsme znakem SVĚTLO. Inspirovala jsem se a začala jí zapisovat znakovací pokroky do deníčku vedle ostatních věcí, takže u 9,5 měsíců máme: PÁ PÁ, ŠIKOVNÁ, VELIKÁ, KOUPAT SE (dodnes nejoblíbenější, naznačuje plácání rukou do vody). Ale dlouho trvalo, než mi došlo, že ruka vztahovaná ke světlu znamená SVĚTLO, i když se prsty neotvírají! :-) To byla událost! Hned jsme to testovali a bylo to tak!

Teď v patnácti měsících umí Anežka následující znaky:
SVĚTLO, ŠIKOVNÁ, VELIKÁ, PÁ PÁ, MALÁ MALÁ, KOUPAT SE, PLENA, SLUNCE, SLON, TÁTA, PES, OPICE, RYBA, KYTARA, ČISTIT SI ZUBY, HOUPAČKA, JEŽEK, PTÁK, STRÝC, TEDA DÁŠA, BALÓN, KVĚTINA, VAŘILA MYŠIČKA, OTEVŘÍT (= hodně rychle JEŠTĚ), JÍST, ESKYMÁCKÁ PUSA, HOTOVO, SPÁT, PROSÍM, TIK – TAK, SEDNOUT SI.

Neoblíbené věci trvaly věky, jako například PLENKA.

PÍT a VODA se Anežka zatím nenaučila vůbec, to není žádná zábava.

Z mluvených slov umí Ani říct jen pár, takže znakování je základním stavebním kamenem naší komunikace. Tatínek se baví s námi (oba zbožňují znak TÁTA) a kombinuje znaky s finštinou, takže Anežka rozumí a má pro dvě slova jeden znak, což mě uchvacuje, a strašně mě těší a jsem hrdá na to, jak se s ní dorozumíme, protože jiným způsobem bych si to už nedovedla představit. Neboli - má svoji hlavu, ale dá se s ní domluvit :-)

Jsem nadšená maminka a chci se samozřejmě pochlubit, jak jsme šikovní, takže se s Vámi ráda, podělím o několik příběhů :-).

Poslední měsíc, 15., je ve znamení rychlého učení a snadného napodobování. Jde to mnohem hladčeji než předtím a Ani také používá znaky místo mluvení neboli často. Čte si knížky a znakuje, co je na obrázcích.

Některé znaky se časem významově rozšířily, například SVĚTLO je cokoli, co je někde zavěšeno na stropě či vyčnívá prostorově ze stěny, hlavně bytové dekorace. Znak STRÝC se rozšířil na všechny muže, které potkáváme. SLUNCE označuje omylem i žloutek ve skořápce a oranžový balón v knížce. Překvapení přinesl PES, používaný Anežkou nejen pro zvířata hojně chlupatá a tvarově psu podobná, ale nakonec i pro oblíbeného tuleně. V nouzi dnes i pro veverku. Stejným způsobem se mluvené slovo VAUVA-miminko, rozšířilo na jakkoli staré děti sedící na kočárku (ještě, že nám v Čechách nikdo nerozuměl) a znamená i panenku.

Překvapením je i to, že Ani začíná používat znaky abstraktně, pro vyjádření věcí, které ještě nebo zrovna nejsou vidět. Jdeme ven a ukazuje HOUPAČKA a míří na zahradu, nebo ukazuje na stromy PTÁK, ale žádný tam právě není.

A dnes jsme si užili speciálně: Hrály jsme si na balkóně a tatínek byl uvnitř. Ani poslala vzduchem dovnitř PUSU a jako adresáta určila TATÍNEK. Myslím, že ho nemohla vidět. A potom na hřišti Ani začala ukazovat z houpačky HOTOVO a nechala se vzápětí vysadit na druhou houpačku. A po minutě zase HOTOVO a hurá zpátky na tu první. A HOTOVO a na druhou. A HOTOVO a na první. No a pak ještě na dospěláckou. Kde začala poprvé sama ukazovat SEDNOUT SI. Blaží mě a život není nuda ;-) A úplně nakonec, volant od houpacího autíčka byl také TIK-TAK! ...nemluvě o malinké nádržce pod okapem s trochou vody, KOUPAT SE.

Když přijdeme do nového prostředí, Ani se nejdřív rozhlíží, co kde je, a pak postupně ukazuje a znakuje všechno, co je okolo nás a co zaznakovat umí. (A samozřejmě zapojí svých pět mluvených slov). Například dnes na návštěvě u kamarádky se Ani kamsi zadívala a po pár krátkých hlasitých výdeších jsme se rozhlédli, kde že je ten PES, kterého má na mysli. V rohu nahoře na zdi jsme objevili tygří hlavu - obrovskou pokladničku.

Myslím, že náš "současný svět" máme skoro celý dostatečně popsaný, až na...

...poslední dobou bylo už párkrát ve vzduchu něco, co mě dostává do znakové tísně a zavařuje mi hlavu. Soustředění ze strany Anežky, ticho a očekávání. Něco ohromně zajímavého je tu - a maminka neví, neví, neví, jak to označit, aby to Anežka mohla "říct". Dnes to byl malinký fialový obrázek krtka vylézajícího z krtiny. Pomoooc! Takže jsem kvůli inspiraci znovu otevřela knížku o znakování, znova se začetla, a teď už jako rodič s půlroční zkušeností jsem měla pocit, že jsme spoustu z popsaných věcí taky prožili a že píšete přesně o věcech, které bylo potřeba popsat, zmínit a osvětlit. No a nejradši mám samozřejmě příběhy, fotky...

Tak díky za všechno!

Lenka a Anežka (Finsko, Helsinki)

PS: teď, když se dívám na Vaši webovou stránku a nacházím spoustu dalších znaků, myslím, že znaková nouze bude za námi. Hurááá.

Nedělní překvapení

BarborkaPřed dvěma měsíci jsem zúčastnila kurzu znakování s miminky, v té době jsem měla přečtenou knihu a asi týden před kurzem jsme naší Barborce (teď 10 měsíců) začali s manželem nabízet první znaky. Začínali jsme se znakem KOUPAT a SVĚTLO. Několik dalších jsme používali, asi jako každý, podvědomě (UNAVENÁ, ŠÍKOVNÁ, SPÁT).

Po kurzu, který byl pro mě velmi inspirativní jsme přidali další znaky, např. HOTOVO, které nám i Barborce dost usnadňuje život. Jeden příklad za všechny. Rýma. I když máme odsávačku na lux, která je rychlá, je to stejně pro toho malého človíčka stres a hluk a kdo ví, co ještě. Ze začátku Barča nevěděla, co ji čeká, ale po několika dnech pravidelného odsávání rýmy, stačilo zapnout lux a už jí bylo jasné, co přijde. A procedura se neobešla bez pláče a křiku. A tak jsme po každém odsávání znakovali HOTOVO a Barča brzy zjistila, že už nic dalšího nepříjemného nebude a rychle se uklidnila i bez pochování. HOTOVO je opravdu pro nás důležitý znak a díky za něj.

Asi 5 týdnů po kurzu nás čekalo překvapení. V neděli večer se Barče moc nechtělo spát a tak nás neustále volala k sobě do pokoje. Četli jsme si a měli rozsvícenou lampičku v ložnici, která je hned vedle dětského pokoje. Když jsem šla už po několikáté za Barborkou, všimla jsem si, že kouká stále ke dveřím, kde byl vidět pruh světla a že mi rukou ukazuje svůj znak pro SVĚTLO. Znakovala mi, že ještě nespíme a že ona to světlo vidí. Znak vypadá tak, že opakovaně udělá pěst a pak ji rozvírá. Zbytek večera jsme strávili radostným zhasínáním a rozsvícením světla v ložnici. Ten pocit, že máme společnou řeč byl nepopsatelný :).

Dalším znakem, který začala Barča používat jsou HODINY. Začaly ji totiž zajímat i věci na stěnách a stropě. Při každém příchodu do obýváku jsme se u hodin zastavily a odříkaly si básničku o hodinách, kterou známe z plavání a kterou má Barborka ráda. Po několika dnech jsem si řekla, že bych toho zájmu měla využít a hledala na znakovanismiminky.cz znak pro HODINY. Znak jsem při básničce začala používat a Barča si ho rychle osvojila. Používáme znak jako když ukazujete na prstech dvě (ukazovák a palec) a kýváme rukou v zápěstí ze strany na stranu. Použití dvou prstů je pro Barču jednodušší než jen ukazovák. A tak doma i na návštěvách stojíme pod hodinami a ukazujeme si, že fungují :).

Při komunikaci s Barborkou používáme dneska přes 20 znaků a Barborka používá zatím 4. Mimo zmiňovaných SVĚTLO, HODINY používá KŘUPKA (spojení ukazováčku a palce jako když křupku držíte) a PES (rychlé vyplazování jazyka – před 14 dny se s Barčou totiž řádně skamarádil prarodičů francouzský buldoček, který ji několikrát olízal).

Je prima mít tu možnost popovídat si, přestože jeden z nás nemluví :). Díky.

Pavlína a Barborka

Jak světýlko dělalo pápá

Dobrý den,
není to tak dávno, co jsem při brouzdání na Internetu narazila na téma Znakování s miminky. A odtud vedla cesta na Vaše stránky. Do dvou dnů jsem si sehnala Vaši knihu a doslova ji zhltala. Nadchlo mě to tak, že jsem se okamžitě rozhodla do znakování se svou tehdy 7 měsíční dcerkou Ëllou pustit. Už se moc těším, až jednou s Elinkou povedeme skutečný dialog. Naše počátky by se klidně mohly jmenovat:

Jak světýlko dělalo pápá

V době, kdy jsem si pročítala knihu o znakování, se Elince tlačily první zoubky. Měla průjem a stále jsme bojovali s opruzeným zadečkem. Jednou mě přítel pobaveně upozornil, že se při přebalování Ella škrábe na podbříšku. Odpověděla jsem, že ji to asi svědí. Ale protože znakování je také o tom, že začnete pozorovat neverbální projevy Vašeho miminka, brzy mi docvaklo, že to "škrábání" je Elinčin první znak. Používala ho vždy, když jsem s ní mluvila o tom, že jí namažu tu opruzenou prdýlku. Dnes (asi po 4 týdnech) mi suverénně připomíná, že na mazání nesmím zapomenout.

První znak, který jsem jí nabídla já, bylo "světýlko". Jako snad každé dítě miluje rozsvěcování a zhasínání světla v koupelně. Zároveň jsem se jí snažila ukázat, že "světýlko" není jen vypínač, ale hlavně ta svítící věc na stropě. Brzy nato začala Ella používat znak "pápá". Mávaly jsme na sebe několikrát denně v různých situacích. Jen mě mátlo, že ten znak nepoužívá, když někdo odchází, prostě se k tomu nedá přesvědčit za žádnou cenu. Nejčastěji mávala, když ležela v obývacím pokoji na podlaze, v koupelně na pračce, v ložnici v posteli.

Dnes nastal zlomový okamžik, kdy jsem se Elinky zase vyptávala: kde je táta, kde je pipi (náš ochočený rýžovník šedý)...a ona se vždy podívala správným směrem. Na otázku: kde je světýlko? reagovala úsměvem, podívala se na strop a udělala "pápá". Byl to znak pro světýlko, žádné mávání! Jen maminka byla celou dobu tak nechápavá! Proto mávala v poloze na zádech, vždy nad sebou viděla světlo!

Věřím, že to není zdaleka poslední nedorozumění, které jsme spolu s Ellou měly. Dostalo se mi poučení, že příště mám být vnímavější. Jen mě to víc motivovalo ve znakování pokračovat a pobavilo mě, jak mě ta moje 8měsíční "mrňavka" převezla.

Děkuji za Vaše stránky i knihu, obojí je pro mě velkou inspirací.

Mirka z Karviné

Pustíme se do toho 2

EliškaKdyž bylo Elišce 8 měsíců, obrátila jsem se na vás s mailem s poděkováním, který máte dnes na webové stránce jako Pustíme se do toho (Lenka z Brna). Takže teď konečně jsem se dostala k pokračování a druhému poděkování.

V prvé řadě musím říct, že znakování je naprosto úžasná věc, kterou by měla s dítětem dělat každá máma. Naprosto to doporučuji, každá máma a táta (a všichni známí, dětská doktorka apod.) budou překvapeni, jak mnoho a jak brzy můžou s dítětem (rozumně) komunikovat. Příklad: večer začala Eliška v postýlce plakat (byl jí asi rok), přišla jsem tam a ona klečela v postýlce, plakala, kývala se ze strany na stranu (znak pro MEDVÍDKA) a ukazovala ven z postýlky. Bylo mi to hned jasné a pod postelí jsem našla vyhozeného medvídka. Dala jsem jí ho, ona okamžitě zmlkla, rafla ho, lehla a spala. Dovedu si představit frustraci na obou stranách, kdybychom si nerozumněly resp. Kdyby se Eliška neuměla vyjádřit. Co by se stalo? Plakala by, možná by ukazovala ven z postýlky, což bych já pochopila asi jako "nechci spát, chci ven" a jala bych se ji uklidňovat, naprosto zbytečně a bez výsledku, když ona ve skutečnosti chce jen medvídka.

S malou jsme znakovali od 8 měsíců (do 10 měsíců to byla jen jednostranná záležitost) a dnes jsme schopní se s ní téměř o všem domluvit, přestože ona umí zatím říkat pár slov (teď je jí 17 měsíců). Znakuje skoro všechna zvířátka, důležité věci jako SVĚTLO, KNÍŽKA, ŠIKULKA, JÍDLO, PITÍ, VODA, DOMEČEK, KYTIČKA, SNĚHULÁK, KLÍČ, BUBÍNEK, KORÁLKY, ČEPICE, KALHOTY, TRIČKO a další oblečení, KRÁSNÝ, SLUŠET, HOUPAT, ROZDÉLAT (hračku, puzzle, krabičku), SEDĚT, HAJAT, SPINKAT, POCHOVAT, ČISTIT SI ZUBY, VIDĚT - NEVIDĚT, SLYŠET - NESLYŠET, DÝCHAT - NEDÝCHAT, MLUVIT – NEMLUVIT. To poslední se zvrhlo v poslední době na projev nespokojenosti, kdy při rozčilování křičí a zakrývá si a odkrývá pusu jako indián... Určitě jsem toho spoustu zapomněla. Některé znaky jsem pro Elišku vytvořila já, jiné si spontánně vytvořila sama (např. JÍST, PÍT nebo DUHA). Eliška je mnohem víc komunikativní než jiné děti v jejím věku a spontánně nahrazuje znaky slovy. Příkladem je přechod slova MIMI (ruce na hrudníček a kroutit se v pase vlevo vpravo) ve sloveso CHOVAT. Slovo mimi už umí říct a proto ho už běžně používá, pokud chce ale sdělit, že bude CHOVAT panenku, použije původní znak MIMI - znak "chovat v náručí". Taky umí básničky a říkadla. Stejně jako větší děti doplňují text známé básničky, ona to také dělá (už od jednoho roku!). Např. básnička: JEŽEK (dělá pich pich do bříška) spěchá sotva dýchá, na zádech má velký vak, ať tě PEJSKU (vyplázne jazyk a dýchá) nepopíchá, dávej pozor na ... nedopovím ČUMÁK a ona si už ukazuje na nos. Často dokončuje známý text, mnohdy legračně, jako když třeba básnička končí ... komu to víc sluší: vzdychne, zatváří se blaženě a zavrtí se. Dokonce pozná básničky podle obrázků a řekne si o ně znakem, který vystupuje v textu a není na obrázku! K básničce Roztrhané kalhoty, vítr do nich fouká... je obrázek kalhot se záplatami a pavoučka, který je spravuje. Když chce tuto básničku, začne foukat. Když to udělala poprvé, zůstala jsem na ni zírat, protože jsem v té chvíli pochopila, že si v roce a dvou měsících PAMATUJE TEXT básničky u daného obrázku. Neskutečné. A překvapuje mě den co den. Myslím, že znakování je také cestou ke čtení (a schopnosti učení a soustředění), právě přes knížky s říkadly a obrázky, díky možnosti se vyjádřit. Eliška vydrží u knížky třeba půl hodiny, pohlcená a soustředěná. Sama ukazuje a "říká", co ještě chce, co ji baví. Do ničeho ji nenutím. Knížka je její "miláček". Když jsem jí před Vánoci vysvětlovala, že Ježíšek přinese dárky a zeptala se jí, co by chtěla za dáreček od Ježíška (čekala jsem, že ukáže SLONA, kterého viděla v obchodě den před tím), bez váhání spojila dlaně k sobě a otevřela je. Znak pro KNÍŽKU, který vidím každé ráno okamžitě po probuzení: "Mámo, jsem vzhůru, jdeme si číst."

Je to skvělý pocit mít šanci nahlédnout do Eliščina světa a jejího myšlení. A za to Vám ze srdce děkuji.

Lenka z Brna (a manžel Zdeněk a Eliška)

Naše znakování

FrantišekNáš začátek? Asi bych na rovinu řekla: „ženská zvědavost“. To je asi to pravé, co mě přivedlo ke znakování. Na úplném začátku byl článek v Betynce – nebo od kamarádky Evy? Už ani nevím a nechci si o tom vymýšlet dlouhé řádky, tak to trochu přeskočím. Snad jen to, že mě jako první lákala vize kurzu „Baby Signs“ v Brně a o „pražském“ znakování s miminky jsem neuvažovala z prostého důvodu. V Brně bych přespala u bratra – v Praze nikoho neznám a tak to vypadalo na Brno, ale nakonec sešlo i z Brna a já se ocitla doma v kuchyni před sebou knížku Jak se domluvit s kojencem a batoletem a u mých nohou krásný chlapeček co mi neustále říká (a právem) máma.

Jeho první PÁPÁ mě nadchlo. Komunikuje se mnou! Žádná slova, jen ruka nad hlavou se mihotala. K tomu se přidaly babičky: TAK TAK VŠELIJAK, TAK JE VELIKÝ. Ono je to fajn vidět jak se můj mrňousek snaží, ale proč to nevyužít víc. A tak to přišlo – náš první znak! SVĚTLO – jedna ručka nad hlavou, která se otevírá a zavírá v pěst. Každé ráno, když jsme rozsvítili ložnici a pak znovu příchod do kuchyně, když je ráno ještě tma a chcete dojít do jiné místnosti. Zkrátka si rozsvítíte na každém kroku a ono to mrně stále dává ruku nad hlavu a opakuje svůj první znak.

Nerada bych, aby toto všechno vyznělo tak, že plně znakujeme, to rozhodně ne. Já se jen snažím o něco víc než je klasické povídání s miminkem: pejsek dělá „haf haf“ a kočička „mňau“. Moc, opravdu moc se mi líbí, když jedeme vlakem a moje milované mrně na světelný ukazatel ukáže SVĚTLO. Jen jinak než ostatní mrňata a já se pak můžu pustit do hovoru „ano to je SVĚTLO, správně ŠIKOVNÝ. Za okamžik si vzpomene a vysloví „táta“. A místo „táta“ není. Řeknu táta je v PRÁCI a dvě ručičky začnou dělat paci paci jen pěstičkami místo otevřenou rukou a tak si povídáme o tátovi, že ráno jel do PRÁCE (následuje znak) a že se nám na spinkání vrátí (znovu znak) a ze všední cesty vlakem je příjemné pokecání.

Mojí radostí bylo, když v klubu kojenců na Komínku u Janči (maminka od malé Alenky) našel na ruce hodinky. Já stála dostatečně daleko, nevnímal mě a já zahlédla jak sám můj mrňousek mává ručkou s nataženým ukazováčkem. To jsou HODINY, sám bez mého zapříčinění oznamuje tetě, že má HODINY. Tím si mě znakování s miminky zcela upřímně získalo. Nebudeme žádní přeborníci ve znakování, naše kapacita znaků je docela malá, ale už teď mi František má co říct.

Laďka a František (18 měsíců) z Rapotína (Na fotografii je František (vpravo) s kamarádem Máťou)

Začali jsme znakovat - naše první úspěchy

MáťaInternetové stránky www.znakovanismiminky.cz jsme objevili někdy v polovině února 2008. O znakování s miminky jsem sice dříve už slyšela, ale do té doby mě to moc neoslovilo. Musím ale přiznat, že obsah, struktura a celkové pojetí těchto webových stránek mě uchvátilo. Matějovi bylo tehdy 14 měsíců a tak jsme dlouho neváhali a pustili se do znakování. Knížka ještě nebyla na světě, tak jsme začínali s informacemi, které byli k dispozici na internetu. Můj manžel Ivoš se do znakování s Máťou ihned zapojil a začal používat náš první znak KOUPAT SE. Mezi další první znaky patřily: SVĚTLO, MLÉKO, SLUNCE, PIŠKOT, SPÁT. Jeden z prvních znaků, který si Máťa vytvořil sám bylo ŘEZAT (řízy řízy). Vytvořil si ho na zahradě, když jsme káceli stromy a řezali dřevo. Dále si vytvořil znaky KLÍČ, LUXOVAT, FÉNOVAT, ZAJÍČEK.

Když vyšla knížka, přečetla jsem jí jedním dechem… Moc nám v našich začátcích pomohla, mohu ji jenom doporučit.

Dosud mě překvapuje, jak rychle se Matýsek znaky učí a jak málo mu stačí, aby si je zapamatoval. Prvních 14 dní mi přišlo, že se Máťa učí velmi rychle. Poté jsme měli asi 3-týdenní období, kdy se mi zdálo, že se moc neposouváme dál. Zkoušela jsem Máťovi nabízet několik znaků (např. PRÁCE, SLON, ŽIRAFA, ČISTIT SI ZUBY atd.), ale zpočátku to nevypadalo, že se je učí ani je moc nepoužíval. Asi po 3 týdnech kamarádka mluvila po telefonu se svým bratrem a podivovala se nad tím, že je ještě v práci. Máťa, jak uslyšel slovo „v práci“, ihned začal opakovat „táta“ a používal znak PRÁCE. V tu chvíli mě to moc potěšilo :). Obdobné to bylo s ostatními znaky, v jednu chvíli jsme se pokusila zopakovat všechno, co jsme se s Máťou v posledních týdnech naučili a on všechny znaky ukázal.

Nicméně musíme vždy zvážit, jaké znaky malého učíme. Já jsem například začala učit znak MLÉKO v situaci, kdy jsem chtěla postupně omezovat denní kojení. Asi si dovedete představit, jak to probíhalo :)…

Chvíli nám trvalo, než jsme se naučili kombinovat počátky mluvení a znakování. Máťa částečně povídá a částečně znakuje. Když se naučí nějaké slovo, znak postupně přestává používat. Ze začátku jsem zkoušela Matýska naučit znak PÍT a nějak se nám nedařilo. Přestala jsem to řešit a po několika dnech Matýsek začal používat pro pití již mluvený projev „ m-mm“, takže znak už nepotřeboval… Asi v 16 měsících Matýsek začal používat znak PTÁK a nedávno se naučil říkat „pipi. Znak sice ještě občas používá, ale už převažuje spíše mluvené slovo.

V 16 měsících Matěj umí mimo výše zmíněné znaky: SPÁT, ŠIKOVNÝ, HODNÝ/MALÝ, VELIKÝ, ČEPICE, TELEFON, RYBA, OPICE.
V 17 měsících Matěj umí: HODINY, KNIHA, BANÁN, JABLÍČKO, MRKEV, PROSÍM, DÍK, JEŠTĚ, DŮM, NAUŠNICE, KRTEK, LETADLO, KLADÍVKO.
V současné době se učíme: HOTOVO, BOLEST, STROM, BRAMBORY, HORKÝ/PÁLÍ, ZA CHVILKU…

Máťa si už umí hezky říct o piškot, sušenku, banán, jablíčko s mrkvičkou, mlíčko, že chce ještě, prohlížet knížku, jít spát atd.

Při učení nám hodně pomáhají obrázkové knížky (Povídání se zvířátky, krtečkovské knížky apod.), říkanky (Kutálí se ze dvora, takhle velká brambora…, Kolo kolo mlýnský … apod.), večerníček, vyprávění o tom, co jsme dneska dělali, procházky, kdy si vykládáme co všechno vidíme atd.

Musím říct, že nás to všechny moc baví a že se pokoušíme do znakování s Matějem zapojit i babičky a dědečky a ostatní z našich nejbližších.

Pokoušíme se trochu zdokumentovat naše znakování s Máťou, ale zatím se nám moc nedaří :(. Jakmile budeme mít nějaké povedené fotky nebo video, rádi se s Vámi o ně podělíme :)

Eva a Máťa (17 měsíců) ze Šumperska

Pustíme se do toho

Mám téměř osmiměsíční dceru (podle Vašich stránek tedy věk tak akorát) a uvědomuji si, že mávat pápá se naučila dělat už v půl roce, přestože jsme ji to cíleně neučili - jen jsme chodili večer učit s manželem do tanečních a hlídala babička, pokaždé jsme jí zamávali a řekli pápá. Proto to tak brzo začala dělat sama. Spoustu věcí na ní jako máma poznám, ale určitě si navzájem pomůžeme a porozumíme - od narození si malá šmudlá očička a já vypozorovala, že to neznamená jen unavená a ospalá, ale taky mám žízeň. Takže první budou asi znaky "bumbat" a "spinkat", abychom to odlišili. Jsem strašně zvědavá, jak nám to půjde.

(Lenka z Brna)



Sdílet na Facebooku

Valid XHTML 1.0 Strict