Zápis první - 1. měsíc

Odvedli jsme Dorotu a Toničku ráno do školky a za pár hodin (ještě před obědem) jsme v náručí drželi Evelínku. Bylo to tak rychlé, že jsem měla pocit, že jsme se na to vlastně ani nestačili připravit. Naše třetí dcera svůj postoj k příchodu na svět vyjádřila tím, že všem přítomným nejprve ukázala své pozadí. :) A jako většina zdravých miminek se i naše Evelka uvedla křikem. Nicméně během třídenního pobytu v porodnici už moc nekřičela.

Je zajímavé jak nediferencovaný křik novorozenci vydávají. Ať mají hlad, mají plnou plenku, je jim zima nebo horko nebo jsou z jakéhokoliv jiného důvodu nespokojení, „řvou“ stále stejně. Dokonce se mi stalo, že mne v noci musela budit maminka, která se s mnou sdílela pokoj, že ten křik, který na pozadí mého snu vnímám, vydává mé (a ne její) dítě. Doma se vzbudím ihned po té, co se kterékoliv z našich tří dětí v noci jakkoliv hlasově projeví a v polospánku dokonce obvykle poznám, zda to byla Dorota nebo Tonka nebo Evelína. V porodnici plakaly všechny děti stejně. Ať se mi to líbí nebo ne, po řevu bych tu svou krásku během prvních dnů jejího života mezi ostatními miminky opravdu nepoznala.

Na druhou stranu novorozenec již několik minut po svém narození vládne poměrně širokou škálou mimických výrazových prostředků. Je úžasné pozorovat obličej novorozence, když spí. Nemůžu se vynadívat na to, když se naše nejmladší dcera nachází v mělké fázi spánkového cyklu. (U starších dětí už to neuvidíte.) V jedné vteřině se usmívá, ve druhé se zamračí, v další trochu pootevře pusu, pak se zase usměje, pak vzdychne, potom se zamračí... je to nádherné. Už aby se na nás Evelucha usmívala i v bdělém stavu :)

Evelína s námi tedy zatím komunikuje řevem, jehož význam si domýšlíme, a pohyby celého těla. Když mám pocit, že může mít hlad, nakojím ji a to ji obvykle utiší. Někdy křičí (respektive řve) a celá se u toho kroutí a kope nožkama. To je pro nás signálem, že ji možná bolí bříško. Občas dcerka řve, stačí ji vzít do náručí a pochovat... někdy je to opravdu snadné :) To, že je spokojená, poznáme bezpečně. Také poznáme, když se lekne. To rozhodí ruce i nohy a na chvilku ztuhne. Když je Evelka unavená, také křičí – pokud tedy křiku neunikne tak, že stihne usnout (zatím ještě skoro kdekoliv).

A jak jsou na tom ve vztahu k sestře Dorotka a Tonička? Dorotka je ve svých šesti letech ráda, že má doma živou panenku. Chová se k ní úžasně. Nejraději by s Evelínou trávila veškerý svůj čas. Čtyřleté Toničce je mimino zatím fuk. Důležité je pro ni v současné době asi to, že Evelka moc nepláče a tudíž Tonku neobírá o mou pozornost víc než je nezbytně nutné.

Takže Evelka s námi komunikuje pláčem a pohyby celého těla. A jak s Evelínkou komunikujeme my? Kromě toho, že se snažíme správně reagovat na signály, které k nám dcera vysílá (zejména proto, abychom utišili její pláč a udělali z ní spokojené miminko), komentujeme dění kolem ní. Mluvíme a mluvíme a mluvíme a mluvíme … což zejména naší prvorozené Dorotě nedělá sebemenší problém – upovídaná je dost. Evelínu tedy obklopujeme zvuky řeči, které bude dvanáct měsíců poslouchat, napodobovat a kolem jednoho roku věku sama vysloví první slovo. Ale my nechceme čekat tak dlouho na chvíli, kdy si s ní popovídáme! Stejně jako Dorotě a Tonince začneme i Evelíně nabízet znaky znakování s miminky.

První měsíc společného života se třemi dcerami je za námi. Zatím je to ze strany Evelíny o spaní, kojení, plných plenkách, řevu a pláči. My komentujeme dění kolem našeho čerstvého miminka a hlavně pozorujeme, jak se projevuje, jak se s námi snaží komunikovat. A vy se můžete těšit na to, jak pokročily komunikační dovednosti naší nejmladší během následujících čtyř týdnů.

Sdílet na Facebooku